o Komunikaci
To vzájemné sdílení, sdělování, ale také přijímaní slov a řeč těla nevyjímaje, zkrátka výměna informací, je základní lidskou potřebou. Cesta k uspokojení potřeb. Je fajn vnímat člověka, který k Vám "mluví z duše", to je příjemné. Těší ten soulad a porozumění. Říká se, že být pochopen je podobné jak být milován. A to je pak hezké život žít. Konverzace plyne tak samovolně, v dialogu se děje vzájemné navazování na slova, aniž bychom museli vyvíjet větší snahu. Slova jsou pak laskavá i konstruktivní, ideální stav. Ale může se stát, že se potkáme i s někým, s kým si na první dobrou nerozumíme nebo kdo má slova až nepříjemného charakteru. Pak nezbývá než vysvětlovat, trpělivě naslouchat. Je to delší dialog a od obou stran vyžaduje snahu. Někdy kratší někdy delší. Vysvětlit si jak chápeme to či ono, a jestli chceme rohlíky "takový nebo makový". Chce to snahu, trpělivost, empatii a čas. Můžeme tak získat víc. Slova nepříjemného charakteru, slova útočná, takto projevené emoce, umí být jako oheň, spálí kam dosáhnou a hasit ty požáry není jednoduché. Pokazí náladu, na kratší či delší čas, a pokud sáhnou i dál na psychiku, je často zaděláno na problém, na trápení, trauma. Taková slova umí zanechat bolavé stopy a uklidit je dá práci. Někdy blbá slova ujedou od pusy rychle, kritikům často chutná moc, to potěšení z moci nad někým. Dost možná je takový člověk ještě větší obětí než člověk, kterého chtěl do role oběti kritik dostat. Dodržet hranice je důležité, ten prchavý pocit ze slov jako bič, nedává kritikům milé a opravdu užitečné vztahy. Nastavit hranice je vážně podstatné. A ono, až kdo má moc sám nad sebou, je opravdový vítěz. A tam bych hledal cestu. On nikdo nechce být "odpouštěcí automat", myslím, abychom pořád jenom někomu odpouštěli. To není správně, máme rádi klid. A přesto, že si mnohdy nepamatujeme jména, vždy si pamatujeme, jak jsme se s daným člověkem cítili. To je pro nás důležité.
Komunikace je často o zranitelnosti, a vyžaduje, v lepším případě člověka, co umí udržet hranice. Vnímám, že ve vztazích je vhodné ukázat svou zranitelnost, slabosti a pocity, protože je to cesta, abychom se dozvěděli, jestli budeme chápáni, chráněni či nikoliv. Zranitelnost je o odvaze, možná o té největší. A je tu také komunikace se sebou, se sebeláskou i s vnitřním kritikem. To je také dost široké téma, mluvit srdcem. A že i ticho je komunikace. Někdy je obtížné vyslovit myšlenky, které jsou schované. Z různých důvodů, z různých životních zážitků, bloků, můžou být takovým přičiněním zpočátku neviditelné, neslyšitelné. Chce to uvědomění, a to vyžaduje čas i ochotu mít život k lepšímu. Aby se objevily, aby byly vysloveny a uskutečnily se přání těch slov a myšlenek. Někdy stačí mlčet, aby se objevily. A ono, i ticho a mlčení je komunikace. I to vyjadřuje názor. Jak by bylo na světě líp, kdyby uměl člověk nahlas říkat, co hezkého k druhému cítí, jak by bylo líp, kdyby zazněly slova ocenění a poděkování i za zdánlivé maličkosti, které však probouzí k životu srdce, lásku, radost a uvědomění. To je přece to, co si přejeme zažívat. Pokud nebudeme komunikovat i to hezké, je možné, že to tak už zůstane, nebo už nebude komu říkat něco hezkého.
Jednou mi přítelkyně povídala o možnosti grilování u její dcery, Terezy. Prostě jen tak prohodila, že můžeme grilovat u Terky. Neslyšel jsem jí dobře, a tak chvilku trvalo, než jsem jí slyšel lépe, a přestal se domnívat že budeme grilovat v úterky, (v duchu jsem se ptal, proč právě v úterý), ale u Terky. Také si mi vybavuje scénka Spejbla s Hurvínkem, kdy se ho Spejbl ptá, co měl k obědu. Hurvínek odpovídá že jedl u Žofky a Spejbl vnímá, že jedl užovky. A dál reaguje neadekvátně, agresivně. Co takové nedorozumění a nepochopení může napáchat, je zřejmé. Pamatuji si na příhodu z českých silnic. Jedné paní na rušné křižovatce vypovědělo službu auto, prostě nešlo nastartovat. Zkoušela to, ale nic. A pán za ní na ní troubil. Ale paní zachovala duchaplnost, šla za tím pánem a zeptala se ho. Prosím, můžu tady zatím za Vás troubit, a Vy byste to auto nastartoval? I tak se dá komunikovat. Ale jak zasejeme strach, nepokvetou růže. Pro lepší vztahy, pro pozitivněji propojenější vztahy, je vhodné vzdát se domněnek a vnímat lépe i s odstupem a klidem realitu. Jen tak jsou pak vztahy propojené pozitivně k radosti. Pokud jsme schopni správně vnímat, tak i kritika se dá podat konstruktivně. Někdy je to dřina, udržet na uzdě své emoce, nekritizovat, vyjádřit svůj názor s vhodnou empatií, a vynechat zbrklé hodnocení. Vždyť respekt a úcta, to je ten základní předpoklad hezkých vztahů. Umění se dohodnout nespočívá ve vyjádření moci nad druhým.
Přeji Vám nacházet takovou komunikaci a takové vztahy, ve kterých se nemusíte bránit. Komunikovat tak, abyste byli pohotoví, uměli reagovat adekvátně, nebáli si říct o to důležité a uměli si odnést to cenné. Ať již je to třeba ponaučení. Říkat, mluvit k někomu nebo mluvit s někým, stejně tak umění naslouchat, to vyžaduje zkvalitnit dovednost. A ještě mě napadlo, kdyby se platilo za upřímná hezká slova, asi by se přístup změnil...
